Už jsem matka dospělých dcer, ale když byli malé dali jsme si s mužem cíl, že než půjdou do školy budou umět plavat, lyžovat, jezdit na kole, bruslit a držet tenisovou raketu. Protože jsme se tomuto všemu věnovali vždy všichni, brali to dcery jako normální činnost - ne něco výjímečného a všechny tyto aktivity v klidu vstřebali. Starší šlo lépe kolo, mladší lyže ...,ale dělali to vždy pro zábavu. Nikdy v celém dětství a dospívání neměli problém se zapojením se do kolektivu chlapců i dívek, hráli volejbal, fotbal a nikdy žádný sport nedělali profesionálně. Dnes už jim je 23 a 26 let a samy vyhledávají sportovní aktivity. Jako prvotní zásadu bych řekla - nebuďte v křeči, že se to dítě musí naučit, považujet zdolání těchto dovedností za cestu k zábavě, užijte si při tom společný rodinný pobyt v přírodě, nesoutěžte s dětmi sousedů a známých, které to už umí a ono to všechno přijde. Vaši zoufalou touhu, aby se Vaše dítě vyrovnalo někomu jinému Vaše dítě okamžitě pozná.
Předchozí