Přidat odpověď

Musím říct, že ten současný náš byt má celkem dobrou dispozici, líbí se mi. Teda samozřejmě má své mouchy, počínaje umakartovým jádrem, které nemáme za co rekonstruovat, přes šílenou slyšitelnost (opět nemáme peníze na důkladnou zvukovou izolaci) až po příšerný vzduch v letních pařácích. A máme tolik věcí, že bychom klidně snesli ještě nejmíň jeden pokoj navíc (raději rovnou dva, v tom druhém by zajisté syn chtěl svůj panel železničních modelů...).

Nicméně nábytek se dá krásně logicky rozvrstvit, ne tak, jak je to in, ale tak, jak nám to vyhovuje. V ložnici jsem získala krásnou stěnu, u níž jsem na začátku měla toaletku hned po ruce, a knihovnu s mými oblíbenci. Kolem toaletky jsem si naaranžovala obrázky - milované pohledy v rámečcích, na toaletku jsem si vystavila pár milých drobností a o Vánocích jsem si tam mohla naaranžovat i větve do vázy (to už nepůjde, zdá se, že mám alergii na borovici).

Před půlrokem jsme knihovnu šoupli do koutku proti mé posteli do zádveří, a vedle mé postele tak přibyl jednoduchý psací stolek. Židli teda bohužel svou nemám, když potřebuju, musím vyšašit některou z kuchyně , ale i tak jsem šíleně spokojená; nějak jsem taky po letech rodinného života potřebovala svoje královstvíčko. Jo, a místo pidi nočního stolku jsem si dala vedle postele skříněčku, protože jsem děsnej krámař a sběratel - takže ty své zápisníčky, sbírku pohledů, pastelky a notesy s písničkama mám hezky po ruce . Nikomu svůj syslící životní styl nevnucuju, vím, že nemusí vyhovovat všem, zrovna tak jako mně nevyhovuje styl minimalistický (a mám štěstí, že manžel je taky syslík ).

Jo a mmch, podle jedné knihy jsem nebezpečná žena, protože mám vlastní knihovnu (teda přesněji čtyři police z ní) .