Přidat odpověď

No, jakožto naivní mlaďoška jsem měla představu, že každý může tuto práci zvládnout. Pak jsem si to vyzkoušela sama na sobě (o nudnou a stereotypní kancelářské zaměstnání byla nouze, potřebovala jsem prostě práci), vydržela jsem to přesně 5 dní a v zájmu šéfa aby nezkrachoval a hostů restaurace aby neodcházeli polití, nenajedení popř. nenajedení toho co si objednali nebo tak něco jsem dobrovolně odešla. Nevím jestli jsem tak extrémní střevo nebo prostě na tohle jen nemám buňky, prostě mi to zoufale nešlo. Neuměla jsem nosit víc talířů jak 2, pití na tácku aniž bych ho vyšplouchla, objednávky jsem motala, běhala jsem x-krát tam a zpátky abych donesla vše..... v podpatcích (no podpatky, takové sandálky asi 3cm) a černé sukni s bílou halenkou jsem se cítila úplně příšerně...... Jo byla to spíš taková "obědová" restaurace, opravdu frkot, a já byla jen "nosicí" servírka, kasíra tam dělal šéfik. Ještě že tak, já jsem na počty taky trochu mimo. MOŽNÁ že kdyby to byl jiný typ hospody, jiný styl oblečení /třeba v pizzerii se mi líbí že chodí v kalhotech a přes to takovou dlouhou zástěru á lá sukně), kdybych se možná trochu víc snažila se na to připravit a nemyslela si že to půjde samo.....
Shrnuto a podrtrženo - od té doby se na práci servírky dívám s respektem.