Přidat odpověď

Práci servirky jsem dělala několik měsíců při studiu v cizině. Nakonec jsem si docela vydělala i na systému, kdy jsem dostávala něco málo od restaurace, hlavním příjmem bylo zpropitné. (U nás v některých lepších restauracích dokonce PLATÍŠ majiteli třeba 1000 Kč za den práce a necháváš si zpropitné - máš dost, tvůj oficiální příjem je ale minimální a na případnou půjčku nebo nemocenskou zapomeň)

Pro člověka, který to v životě nedělal, je to pěkný šok. Práce neuvěřitelně fyzicky náročná, (jen co váží prázdné nádobí!!!), za tu dobu jsem se nedokázala naučit ani pořádně servírovat.
Je ale fakt, že Francouzi jsou extrémně nároční na kvalitu servisu a tohle byla navíc "branché", tj. "fashion" restaurace.
Usmívat se, stále být k dispozici, pamatovat si, z čeho je které jídlo, vyzařovat klid, neběhat, nesahat hostům na stůl, "odborně" měnit popelníky, elegantně "převléknout" stůl a přitáhnout i odtáhnout vše potřebné najednou, přesně vyřídit objednávku, servírovat vždy všem u jednoho stolu najednou, zapamatovat si čísla stolů 20 až 60...když jsem si myslela, že už mi to jakž takž jde, vždycky mě hosté dostali nějakým pro ně zcela normálním dotazem (proč jste mi nepřinesla celerovou sůl?, odkud je tenhle čaj? objednal jsem si polévku a tohle je krém? jaký je rozdíl mezi tímto pokrmem v Peru a v Kolumbii?). Když mi dali kabáty, občas jsem skoro padla k zemi pod jejich tíhou - pod elegantním baloňáčkem měli 40kilovou motorkářskou vyztuženu bundu... A to jsem měla kliku, že frantíci pracují jen 7 hodin v kuse, ještě minutu navíc a asi bych se zhroutila.
Nesnáším kouř, ale hosté kouřili jak fabriky, práce do noci... jako brigáda skvělá zkušenost, zírala jsem, jak to měli dobře zorganizované a jak dokázali pracovat, ba dřít - elegantně a s nasazením, spoustu jsem se toho naučila, ale jako práci bych to nedělala. STRAŠNÁ DŘINA.