Přidat odpověď

Markét, ty se máš, že to umíš, já to hnala hlavou, jak chtěla, ale bylo mi to k ničemu. Jsem to možná dělala špatně - špatné donucovací metody.

Teď vážně- první porod děs běs,první i druhá i třetí doba porodní, syn utržená pupeční šňůra, šlo o sekundy, placentu s pupečníkem, ze mě dostávali bez anestezie "lopatičkami"- to bylo prosím v roce 1994, takže žádná sedmdesátá léta!, dítě celé pokryté petechiemi strávilo den v inkubátoru k adaptaci (byl v termínu - 3,4 kg) a neřekli mi vůbec nic - kreténi!,
druhý porod s oxtocinem po píchnutní plodovky (dcera měla pomalé ozvy)za nějakých šest hodin a bolesti opravdu velké snad jen dvě hodiny a kousek - ale to jsem si vychutnala v leže na zádech s kapačkou v ruce a nonstop monitorem. Třetí porod podobný jako první, den a noc kontrakce - dle PA stále "celkem k ničemu". jsem se fakt musela smát, když mi říkaly - Mamko, spěte, takhle se vysílíte, když nebudete spát, bude hůř. (Asi bych fakt nespala, kdyby to šlo..jsem tam chodila ze svého dobrého rozmaru). Druhá doba pak už rychlá.
Čtvrtý porod - vyvolávaný 10 dnů po termínu - kontrakce se rozjely rychle a já naštěstí zvolila jinou porodnici, kde byli normální a rozumní. Po čtyřech hodinách pravidelných kontrakcí jsem se neotevřela ani o kousek (pravda, mám 2x operovaný děl. čípek a je hodně zjizvený a dítko mělo dle UZ odhad váhy 4,2 kg, takže říkali, že když to nepůjde, tak udělají císaře). Ha, a to jsem při příjmu hned hlásila, že bych pak prosila epidurál, ještě laškovali, že jsem zkušená rodička, že se to určitě ani nestihne píchnout, že to půjde rychle..Jsem jim na to řekla, že vím, jaké jsem měla porody, a že se to určitě stihne..
Nakonec je Matyášek opravdu císařem a jsem moc ráda. Ono to není jen o tom - přirozeno/nepřirozeno, vazba-matka-dítě, vidím/nevidím hned po narození.... jasně, že je to po přirozeném porodu takové hezší, intimnější... Jenže oba ty přirozené porody - první a třetí - zanechaly na mých dětech následky. Bohužel.