Přidat odpověď

Sabrino, ty to "dětské objevování světa" vidíš ještě růžovými brýlemi idealismu.

Nechci tě strašit, ale měla jsem taky představy - malovala jsem si, jak budu s dcerou chodit na různé dětské akce, jak budeme spolu doma "výtvarničit", jak jí budu ukazovat v knížkách.

Realita? Do roka hodné mimino - pak se pomalu ale jistě začalo "prosazovat".
Takže ze zprvu triviálních úkonů jako oblečení dcery, dání do kočárů, se začala stávat sportovní disciplína. Dcera dlouho nechodila, ale v kočáru se zase nudila, takže různé psí kusy, prudění, došlo i na kšíry...nedalo se s ní nikde pobýt třeba v zahrádce na kafi, protože se nudila a prudila...takže "společenský život" na MD byly tak akorát procházky kolem řeky, kde bylo co vidět...žádné posedávání u kafe, žádné pokecy u pískoviště.

Pak začaly i záchvaty vzdoru, do toho pořád nechodila, takže jsme se nemohly ani pořádně socializovat - pískoviště a tak...lezoucí dítě zrovna není to pravé ořechové mezi průbojnými předškoláky.

Takže i vysněný "společenský život" matky na MD - kroužky, mateřské centrum se nekonal.

Dneska - jsou jí dva a kousek - a - často a ráda prosazuje sama sebe. Vzdoruje odplínkování, ač děláme doslova psí kusy.
Je chytrá, ale moc nemluví, i když pasívní slovní zásobu má dobrou.
O žádné výtvarné aktivity nemá zajem, natož o organizovanou činnost typu kroužek - chce dělat jen to, co sama uzná za vhodné a kdy to ona uzná za vhodné. Tudíž při návštěvě MC zrovna moc nespolupracuje.

Samozřejmě nesmyslné záchvaty vzteku - nechce spát pod peřinou, nechce tohle a támhleto...

Na jedné straně už velice prosazuje své představy, na druhé straně je ještě hodně nesamostatná, co se sebeobsluhy týká.

Co tím chci říct? Ze ona ta realita "sladkého batolátka" vypadá v praxi často úplně jinak. A dítě je úplně jiná osobnost, než člověk čekal. Tudíž i spousta věcí, které si myslel, že s ním už bude podnikat, v batolecím věku ještě pořád zůstávají tabu.

NAVÍC - JE TO NEUSTÁLÝ NIKDY NEKONČÍCÍ DOZOR, NIKDY NEVYPNOUT MOZEK, I U TOHO "KAFE A POKECU" POŘÁD MONITOROVAT CO DĚLÁ, JAK SE CHOVÁ K OSTATNÍM DĚTEM, JAK ONY K NÍ...JESTLI NEDĚLÁ NĚCO NEBEZPEČNÉHO.
A při podobném sledování doma obstarávat ještě domácnost...nejlíp mít ještě jeden pár očí na zádech, zatímco člověk stojí u dřezu nebo sporáku, současně sledovat, co dělá batole. Tisíce maličkostí, kdy musíš být pořád v myšlení "o krok dopředu" před uvažováním dítěte. Vyhodnocovat rizika, odstranovat nebezpečné předměty, zasáhnout, když balancuje po výškách...kárat ho a usměrnovat a ono se ti směje do očí a udělá totéž po sto prvé...a nakonec ho z vyčerpání nechat dělat, co chce....

Můžu říct, že mateřská byl pro mě "pád do reality". Bohužel i v praxi se mi ukázalo, že máme babičky doslova na baterky, takže to, že jiné matky se na MD realizují studiem nebo podnikáním, mě zatím míjí.

Sabrino, užívej si hodného mimina, bude hůř...