Přidat odpověď

Jéje, srážka byla velmi tvrdá.

Manžel dlouho mimi nechtěl, takže když jsem pak otěhotněla, tak jsme si myslela, jak mě čeká nejšťastnější období v mém životě, jaká to bdue paráda, jak si miminko budu doma užívat.

A realita? Najednou jsem zůstala sama v baráku na malé vesnici, kde během hodinové procházky s kočárem NIKOHO nepotkám, nebyla možnost stýkat se s kamarádkami, protože jsem v tu dobu téměř neřídila a navíc jsem měla pocit, že se nám totálně zhroutil vztah s manželem, protože za "bezdětna" jsme spolu stále něco podnikali a teď to najendou kvůli novorozenci nešlo.
A že bych si užívala? Najednou jsem nechápala, co si na tom zle vlastně užívat. Do toho se objevily u malé nějaké potíže, cvičili jsme vojtovku, takže otročina doprovázená neskutečným pláčem miminka.

Naštěstí s postupujícím věkem dcerky je to lepší a lepší, už si to doma opravdu užívá, už se z miminka stala parťačka, přestala jsem být doma sama a po práci se mi už nějak ani nestýská.