Přidat odpověď

Myslela jsem si, že budu mít lepší nervy a větší trpělivost. Tedy dokud bylo jen jedno dítko, tak pohodička.
Očekávala jsem také větší podporu od partnera.
A také jsem netušila, že mě samotářce bude chybět kontakt s lidmi a to i přesto, že jsem pracovala doma na částečný úvazek, takže nějaký kontakt byl.
A pak jsem (přiznávám svojí chybu) marně doufala, že tchýně bude více pomáhat až bude v důchodu. Neberu to jako její povinnost, ale z jejích řečí, které vedla mě přesvědčila, že není na světě ochotnější babička. Ovšem skutek, utek. Zatím to vypadá, že až najdu práci, tak budu mít veeeeelký problém, co s dětmi o prázdninách (školka je tři týdny zavřená). A jestli jí najdu v dohledné době (v coč doufám), tak jsem opravdu v háji, neboť na dovolenou nárok mít nebudu a manžel tři týdny dovolené v kuse nedostane. Takže děti asi budu muset utopit. A až bude dcera chodit do školy (příští rok), tak snad bude muset být sama doma celé prázdniny, jinak nevím.