Přidat odpověď

Představa byla - slaďoučké, zdravé miminko, budeme mít všichni radost, bude to krása, rodinná idylka, taťka bude chodit dopoledne s kočárkem já budu vařit,pak hezky pojíme, budeme si hrát, pojedeme na výlet, až bude větší budeme chodit na pískoviště mezi děti, budeme si hrát,ve volných chvílích se budu seberealizovat a dodělám si VŠ

Realita - slaďoučké, zdravé miminko, neustále řvoucí - klidně i do 4 do rána, manžel vozil snad dvakrát, stále ještě čekám na chvíle, kdy v klidu poobědvám, trávíme spolu jako rodina málo času,jen výjmečně někam vyrážíme na výlet a užijeme si hezký rodinný den, na hřištích je to utrpení, dítě je někdy agresivní, neposedné, bez zábran, takže musím být stále ve střehu, večer chodí spávat kolem 9 takže na seberealizaci opravdu není kdy, do toho prudí babička,takže když to shrnu, není to takové jaké jsem si to představovala,ale zase by to mohlo být ještě horší.

Dík tady tomu ale vím,co mě čeká u druhého miminka, a proto se do něj zatím nehrnu :o)

K těm předešlým diskusím, ony jsou to vždycky takové období - jednou je líp,jednou je hůř, děti prochází vývojem a mění se jejich povaha,také mají své nálady, jako mi dospělí, takže se snažím se nezbláznit,stejně asi jako většina ostatních maminek :o)