Přidat odpověď

Já myslela, že dítě naprosto nezvládnu, že to je konec života, smrt mé osobnosti, konec srandy, rozejdem se s partnerem, všechno bude špatně, dítěti něco udělám, spadne mi nebo tak, nebudu vědět, co chce - na děti jsem vůbec nebyla
14 dní před porodem mě chytla depka a strach, co jsem to provedla, že JÁ budu mít dítě, už je poizdě s tím něco dělat...

realita pro mě bylo překvapení, jak lehko se děti včlení do běžného života rodiny, pokud s tím člověk nedělá přílišné ciráty - samozřejmě se přizpůsobíme spacím a hygienickým potřebám dítěte, ale proč by nemohlo 2 měsíční dítě pod stan, 9 měsíční na běžky, v roce se nechat vynášet na vysokohorské tůry...

pro mě byla představa mateřské noční můrou, realita je... nevím co je opak noční můry... super

k holiči (vypadá to, že je to tu měřítkem stíhání/nestíhání) chodím jednou za 6 týdnů, mám krátké vlasy, takže je to nutnost - a děti beru s sebou - já se nechám stříhat, děti si kutálí natáčky po zemi - pak se doma hromadně osprchujem a všechno dám vyprat od vlasů... holička mě stříhá čím dál rychleji