Přidat odpověď

Já měla takovou představu, že malý bude andílek (můj starší byl) a jak si budeme spolu krásně užívat. Udělám mu nádherný pokojíček - no asi mne zblbly reklamy. Tvrdá realita přišla hned, jak jsem otěhotněla. Manžel mi vysvětlit, že vlastně dítě ani nechtěl (přitom to bylo plánované), přestal se mnou spát a komunikovat. Když se malý narodil, do andílka měl hodně daleko - pořád blinkal, řval a vztekal. To mu vydrželo dodnes.
Známý všichni odpadli, jelikož neměli nervy na ustavičný řev, do toho odstěhování na vesnici, kde nikoho neznám a realita je dost tvrdá. Když už začnu s nějakou maminkou konečně komunikovat, tak ten můj čert jde a jak na potvoru se projeví takovým způsobem, že maminka prchá v hrůze, aby se se mnou nemusela setkávat . Pár kamarádek naštěstí mám, ale bohužel na druhém konci Prahy, takže to není na každý den.