Přidat odpověď

Ahojky, to je jasné, že je to nejkrásnější období života. Jen je toho krásného bočas moc. Mám dvě děti. Mladší se budí ráno v pět. Je dvě hoďky vzhůru a pak usne. V sedm vstává starší. Do toho se obě v noci pořád budí a tak většinou spíme všichni 4 v manželské posteli. Člověk fakt nemá šanci vypnout a je 24hodin v permanenci. Když je klid, tak už jsem nervózní, protože za chvíli ten klid nebude.

Měla jsem hrozné stavy po porodu Jiříka. Říkala jsem, že to byl nejhorší rok mého života. Chápete to někdo. Jak může tohle matka říkat. Jen jsem se z toho vzpamatovala, tak jsem chtěla pro Jíru sourozence. Porod byl super a já jsem teď docela šťastná. Ale ten záchvat depky mě teda občas taky chytne.

Jo omlouvám se, docela jsem odběhla od tématu. S manža moc nepomáhá. Když udělám scénu, tak 14 dní vyšlapuje a pak se to zase vrátí do starých kolejí. Co mě ale nejvíce mrzí je, že mě neustále srovnává s ostatníma ženskýma. Oni mají doma uklizeno, navařeno, děti nejsou protivný a manželky upravený. To mě fakt sere, že si mé práce a moji snahy vůbec neváží. Prý to tak není, ale já ten pocit prostě mám.