Přidat odpověď

Není možné ho přesvědčit v "normální" chvilku, aby si ten který večer, když děti nebudou doma vyrazil sám, nebo třeba i odjel na víkend?

Já když jsem měla děti 3,5 a 1,5 roku, měla jsem nejhezčí narozeniny.

Udělali nám skříně a celý dům byl plný beden, podařilo se mi odeslat manžela na týden (výsledek byl, že odjel až v úterý a přijel už ve čtvrtek), děti k tchánovcům (měli přijet v pátek, ale ve čtvrtek ráno jako na koni u nás), ale i tak mi zbylo úterý a středa. V úterý jsem uklidila všechny ty bedny + dům (končila jsem někdy ráno), na devátou jsem vyrazila do města - to jsem měla ty narozeniny - a doplnila po x letech šatník, zrovna byly slevy, šla k holiči a na 20 hod jsem si domluvila zubaře - strašně se omlouval, že dřív nemůže a já byla šťastná, nikdo mi už nebude volat, všem pošlu sms, že nemluvím :))
Byly to nejkrásnější narozeniny, jen zubař se smál jak blázen, když jsem řekla: "Pokud cítíte rum, cítíte správně, došlo mi, že dnes už nebudu nic jíst a tak jsem si koupila rumové pralinky a VŠECHNY je v tramvaji snědla"

Taky mi příjde absurdní, že i když jsem vlastně pořád "sama" tak můj stav ideál je, když děti spí a m. není doma, nebo dokonce i děti odjedou (ale to se stalo asi 2x)