Přidat odpověď

Takové články mohou vyděsit. Myslím, že ale není od věci, když se i takové zážitky dostanou na veřejnost. Já sama jsem velmi ráda, že jsem si vyslechla pár historek z porodnice, kam jsem měla nejblíž, načež jsem jela rodit jinam a jsem fakt ráda. Nejde o klystýr a holení, oblíbné to nástroje posměchu těm, co si akorát "vymýšlejí blbosti, místo toho, aby jim šlo o zdravé dítě". Jde třeba o to, jestli v té nemocnici dovolují během porodu jíst a pít, jestli nechají partnera u celého porodu, nebo ho často "zapomenou" zavolat, jak se sestry na šestinedělí chovají k matkám, jestli provádějí rutinně nástřih (já se ho bála), jestli musí žena prosti o to, aby jí dali po porodu dítě, nebo jestli se tak děje automaticky.
Fakt jsem ráda, že jsem si pár takových historek přečetla a vyslechla. Donutilo mě to zamyslet se nad tím, co jsem a nejsem ochotná podstoupit a vybrat si porodnici s přátelským přístupem.
Fakt jsem ráda, že jsem nešla rodit hluchá slepá, s představou, že místní porodnice je plná vstřícnýcn milých lidí, kterým jde akorát o blaho rodičky a dítěte. Asi bych se svou představou lidské důstojnosti a slušnosti narazila.