Přidat odpověď

No já dost lituji z toho, že jsem se ze negativních zkušeností maminek více nepoučila, měla jsem pravda jiné starosti vyrovnat se se smrtí dítěte, proto jsem to dost brala na lehkou váhu a nějak jsem si říkala, ono to dopadne. Kdybych více četla o rizicích předčasného protrhávání plod. obalů a nasazování oxytocinu z důvodů popohnání porodu (jiný důvod u mě nebyl, rodila jsem poměrně krátce, když mi byl nasazen, důvod byl skutečně ten, aby se nám to rychleji rozjelo), mohla jsem sebe a Tomíka uchránit před hrůzou, která pak nastala. Protože i když je to nepříjemné, je pořád lepší se pohádat se zdravotníky a být za hysterku, co odmítá, než zoufale stát u dítěte napojeného na přístroje a sledovat, kdy znovu přestane dýchat.