Přidat odpověď

Monty,
promiň, ale gratuluj si, že s některými "událostmi" skutečně nemáš osobní zkušenost.
To trauma, třeba po znásilnění, není věc, kterou by žena dávala na odiv, není to nic v čem by se rochnila a vyžadovala pozornost od ostatních... to je pocit "určitě je to moje vina, že se to stalo" zarytý za nehty, to je vzpomínka na "onu událost" pokaždé když se tě dotkne muž... to vůbec není něco, o co by ses dělila s kámoškou u kafe. To není věc, o kterou by ses chtěla dělit s KÝMKOLI.
Vůbec to nesouvisí s tím, že by žena chtěla, aby ji někdo opečovával (ono je to spíš naopak), nebo že by na sebe chtěla upoutávat pozornost, lítost atd.
Když dojde na lámání chleba, tak to Tvoje "mít trauma je nepraktické" je fakt mimo mísu.