Přidat odpověď

No a z toho nám vyvstává další otázka - bylo-li dobrým mravem o tom nemluvit a neřešit to, prostě to nějak "přetrpět", vznikalo z toho tolik traumat jako teď?
Moje babička byla - dej jí Pánbůh nebe - hypochondr a fňukna par excellence, obě děti rodila doma a NIKDY jsem od ní neslyšela jedinou poznámku na téma "porod je strašlivá věc". A to pro ni byla "strašlivá věc" i zácpa a pohlavní styk. Máti taky není zrovna sovětská žena údernice, co si utrhne ruku na mandlu a tou jednou rukou pak ze zakrváceného lajntuchu ušije rudou vlajku... a taky nic, kromě toho, že jí moc nastřihli a dlouho ji pak museli cévkovat. Mám to chápat tak, že porod braly jako tabu? Proč zrovna porod? Obě mi na sebe vybreptaly kdeco. Nevidím důvod, proč by se nesvěřily i s traumatem z porodu...