Přidat odpověď

Souhlas.

Ještě k jednomu z předchozích příspěvků - nedělá mi sadisticky dobře se rýpat v bolestech jiných, beru to jako varování, jako něco, co se může stát a že bych si měla v té a v té situaci třeba dát pozor. Dává mi to zkušenost a informovanost - třeba konkrétně toho, že dneska bojuju za to, aby mi dceru pořádně vyšetřeli, protože nechápu postoj doktorů, kteří s ní mluví 3 minuty a řeknou, že je v pořádku.
Před patnácti lety, když jsem rodila syna, byla jediným zdrojem informací Velká kniha o matce a dítěti, pak ještě letáček od gynekologa s rokem vytištění 1972 a ne vždy fundované rady okolí. Jsem ráda, že dneska mám možnost si informace najít, přečíst, rozhodnout se, kterým věřit budu a kterým ne, porovnat je se svými zkušenostmi a pak s tím vším podle svého nejlepšího vědomí a svědomí naložit.