Přidat odpověď

jo s tím vlastně souhlasím,ale ono na té míře asi hodně záleží. slepí hluchýmu nevěří jak se říká. tu míru my tady od klávesnice asi těžko můžeme posoudit. jisté je že zakladatelka ji vnímá tolik, že cítí potřebu to řešit. není to první stěžování, co tady od Očička čtu (a popravdu sem moc nelezu takže také nejsem zcela v obraze). tady jde o to že právě v řípadě kdy Tvé mamky stoply v případě oné alergie Očičina tchýně by dělala že neslyší....tak jsem pochopila.
u toho protěžování je to také všelijaké. naše babi by si brala nejstarší nejpohodovější, ale prostřednímu by to bylo líto, tak buď všichni nebo nikdo, ale jsou okamžiky, kdy se třeba prostřednímu ani nechce a starší strašně a když se tak dohodnou není to problém. ale kdybych viděla že mladší tím soustavně trpí, že je nevšímanej je "malej"(což je argument jak noha, malej jako jak a na co)tak bych to asi řešila to totiž pak děti nutí mezi sebou soupeřit a jinak si dokazovat, že také za něco stojí. je to velmi těžké. ono i každé dítě může mít přirozeně jinou touhu třeba např. po mazlení a v takovém případě dávat každému stejně je na jedoho moc a druhého málo....
musím také říci, že ani s manželem netáhneme úplně za jeden provaz...ale snad v těch důležitých bodech jo...děti moc dobře vědí co na koho platí a podle to jednají. nejdřív jsme to řešili, ale v zásadních věcech se shodneme, dodržujeme dohody (i ty se dají měnit)i život je pestrý tak se děti také učí....důležité je se dohodnout, říkat své potřeby,a i měnit přístupy a plány tak aby to vyhovovalo aktuálnímu stavu v rodině. a kolikrát určují pravidla děti. to je myslím důležité, aby se sami uměli rozhodovat, o věcech přemýšlet.....