Přidat odpověď

Souhlasím s Danielou,
dát mantinely a nepovolit... polejvá se hrnkem - fajn, nebude mít hrnek. Nechce zmrzlinu kterou si vybrala? Fajn, zmrzlina letí do koše a je bez. Dělá scénu, tak ať dělá...
Plácání bych omezila... v podstatě tím dáváš najevo svou bezradnost a bezmocnost - a ona ví, že tě má vlastně na lopatě, že situaci nedokážeš řešit. A tím spíš ti bude dělat scény - protože na tvém příkladu vidí, že jednání v afektu je způsob jak se s tím vyrovnávat.

Zkus někdy opravdu zatnout zuby a velmi tiše, klidně, pokud možno s úsměvem předvést důsledky toho, co dělá (nebude mít hrnek, nebude mít zmrzlinu, nepůjdete ven když se neobouvá - sedni si klidně k novinám a nevšímej si jí; odejdi z krámu od nezaplaceného nákupu a k večeři bude mít suchý brambory pokud se neumí chovat v krámě atd.). Neraguj na křik a vztekání.

Na druhou stranu - zkus jí nějak pozitivně motivovat - místo běž se obouvat, půjdeme na hřiště (kdy se vzteklé dítě zasekne hned jak slyší o obouvání - a nepůjde se obouvat a nepůjde) se zkus zeptat jestli chce na hřiště kyblíček nebo kočárek - ona tím pádem dostane prostor uplatnit svojí vůli - a až si vybere, tak můžeš říct "tak se pojď obouvat, ať tam jsme co nejdřív".
Zkus jí vůbec dát nějaké pravomoci - jsou věci, které si může rozhodnout i dvouleté dítě (nemůže rozhodovat o tom, jeslti bude mít na svačinu jogurt nebo lentilky, ale může se rozhodnout, jestli bude mít jogurt borůvkový nebo malinový).

Jinak přeju pevné nervy, ono se to bude lepšit, ale pomalu.