Přidat odpověď

mám takovou kamarádku, synovi stále jen vyhrožuje, v krajním případě mu plácne a nic se nevyřeší.
V prvé řadě to chce být důsledný, v druhé řadě trpělivý. Jasně mě se to píše,ale neboj takové předškolkové puberty máme za sebou už 3. Vždycky to přešlo. Ale chtělo to určit pravidla a nepolevit. Vždycky jsem kašlala na lidi, bylo mi jedno,že se po nás otáčejí,dokonce měli i připomínky,ale co ....

v první situaci by bylo asi vhodné - neplivej po sobě tu vodu, budeš mokrá,bude ti zima, a já budu muset po tobě uklízet a nebudu si s tebou moct hrát. Nepomůže. Tak znovu, nedělej to,to se nedělá. Když nepřestaneš ten hrníček s vodou ti vezmu. Nepřestane, hrníček vem a navrhni honem nějakou činnost. Pravděpodobně spustí řev. Obejmi ji, zopakuj jí,že se to nesmí dělat. Bude asi řvát. Zeptej se, když ti ten hrneček vrátím, nebudeš po sobě plivat vodu? Asi slíbí,že ne,ale stejně to udělá. Tak to zopakuj, hrníček seber. A už jí ho nedávej, jen na pití a na to dohlédni aby se jen napila a vrátila ti ho. Až budeš hodná, zase ti ten hrníček nechám. Na případné hysterické scény nereaguj, případně ji sem tam obejmi, nebo jí pomož se vyvstekat. Bouchněte si spolu do polštáře,ale v žádném případě neustupuj. I kdydy si lehla na zem na náměstí. No tak si lehne. Přijde to člověku nekonečné tyhle scény,ale věř,že kdo vytrvá vyhraje.

U kamarádky to přerostlo už v to,že jí dělá takové naschvály,které jsou už rizikem pro jeho život. A ona stále jen vyhrožuje, sem tam plácne a on ví,že když to bude dělat maminku akorát vytočí a to je přece sranda.