Přidat odpověď

Mně se osvědčilo něco úplně jiného.
Nebazírovat na věcech nepodstatných.
Zrovna včera jsem koupila dvě zmrzliny a synovi se zachtělo té mé. Proč si jí s ním nevyměnit? Párkrát si líznul, zmrzlinu mi zase vrátil a bylo.
Jdeme na procházku, dávám mu kolo, ale on chce odrážedlo. Tak jo, ať ho má. Chci zabočit doleva, syn ovšem pokračuje rovně. Změním tedy trasu naší procházky, vždyť o nic nejde. Nechce oběd? Tak ho k jídlu nenutím. Chce jiné pití? Klidně mu ho udělám.
Trvám pouze na věcech, které jsou opravdu důležité. V autě má zapnuté pásy, na kole helmu, za vše se děkuje, v minus deseti si nebude brát ven sandály......
Zákazů a příkazů prostě co nejméně, v opačném případě dítě vše neguje a už si z toho věčného buzerování nic nedělá.