Přidat odpověď

No joo, to chápu, mě by to taky mooc bavilo...ale když ona ta komunikace z jeho strany začala tak nějak váznout..
jak bych to popsala? prostě víme, že když se potkáme, že se chceme, víme, že tu pro sebe jsme, prostě taková jistotka? nebo já jsem pro něj jistota a on pro mě ne?

většinou nemám potřebu se ujišťovat, že mě chce...jednou jsem se s ním o tomhle bavila, po společně prožitém dni a noci..a odpově´d musím respektovat! ptala jsem se ho, zda na mě myslí, když spolu nejsme, jestli ho třeba zajímá, jak se mám, co dělám..a on mi na to řekl, že ano, ale že u toho taky jen zůstane..že mám svůj život.. a vyznělo to tak, že by i rád věděl víc, ale zase respektuje to, že jsem vdaná..že nejsem jeho..že já jsem se mu neodevzdala, když by chtěl

Docela mi to utkvělo v hlavě a když mám tendence se mu hrnout do jeho světa, vzpomenu si na tohle a na pravidla a hranice, za které nejdeme..