Přidat odpověď

doporučuju přečíst knihu Sourozenecké konstelace od Lemana, část prvorozené dítě a jedináček, on tam toto chování popisuje jako poměrně častý znak - tj. perfekcionismus, který vede až k tomuto, co popisujete, než aby něco neudělal dokonale, radši to nebude dělat vůbec. Vysvětluje to tím, že prvorozené děti a jedináčci mají před sebou vzor jen v rodičích, kteří jsou v jejich očích bezchybní. Další děti se s chybami (většinou) vyrovnávají líp, protože starší sourozenci je také dělají. Doporučuje moc takovéto děti neopravovat, jakoby je k té dokonalosti nenutit - příklad co udává - třeba ustele si postel, ale není to úplně ono, nechat to být, pokud ho pošlete to opravit nebo to uděláte za něj, utvrzujete ho v pocitu, že on to dokonale nezvládne, ale dokonalé to být musí.
Při vhodných příležitostech (né když se zrovna dítě vzteká kvůli něčemu takovému) bych nenápadně upozorňovala na to, že sama leckdy udělám chybu a nevadí to, že se některé věci musím učit, nejde mi to hned, že ráda dělám některé činnosti, ikdyž v nich nejsem nejlepší, ale přesto mě baví ...
hodně štěstí