Přidat odpověď

Jak píše Insula, doma mám obdobu. Syn je druhorozený, dcera je o dost starší, takže ani tady nevznikají nějaké třecí plochy ze žárlivosti nebo pod. Syn se vzekal už od mimina, přesně jak píšeš, na kole mu nešlo, tak nejezdil, plavat mu nešlo, tak neplaval a další. Přitom je opravdu velmi chytrý, teď ukončil druhou třídu úplně v pohodě ( je červencový, ale dala jsem ho bez odkladu , přestože jsem si říkala, jak to se svou vzteklinou zvládne). Na kole ještě loni skoro nejezdil, koupila jsem mu koloběžku, ta je přeci jen lehčí, já mu nabídla vždycky zkusit kolo u nás v parku s tím, že když mu to nep§jde, tak toho necháme a jdeme domů. Většinou vydržel tak 2 x objet park ( malý) a kolo odložil. Letos ho to teprv chytlo a začal jezdit, že už je schopný dojet k rybníku cca 3 km. Lyže ještě nezkoušel, prostě nechce, vzteká se a další sporty rovněž. Ono já taky nemám jedny nervy a než bych se u toho rozčilovala s ním, tak ho radši nechám, až k tomu sám dojde. Ono až Ti syn uvidí, že ostatní kluci už to ( cokoliv) umí, tak to bude taky chtít umět. Já to ze začátku těžko nesla, protože dcerka normálně od 3 - 4 lyžovala apod, ale prostě každé dítě je jiné.

A co bych doporučila? Prostě vztekání se synem moc nerozebírat, zachoval klidnou hlavu, podporovat ho, ukazovat mu, že ho máš ráda i když není dokonalý, dokonalý totiž není nikdo a pro Tebe je nejdůležitější, že je to fajn kluk. Nemysli, občas se mi doma vzteká i osmileťák, třeba když mu nejde něco na PC, tak mu klidně řeknu, že pokud se bude tak šíleně vzekat, tak ho od toho vyšoupnu, protože by ho mohl trefit šlak . Takže přeji pevné nervy a na dálku hladím