My jsme té naší cácorce říkali Ninko, ale brácha tehdy dvouletý nějak vypouštěl to druhé N a tak máme Niku, Níňu, Nikinu, Nikuši, Ninouše, prostě jaká je zrovna situace. Mimichodem se nám to jméno vůbec nelíbilo. Jen jsme potřebovali krátké jméno, aspoň trochu dál od půlky června a vánoc a tak jsme vypsali krátká jména a jak jsme je četli, tak bráška se Niny chytil a už to bylo. Malému tvrdohlavci se nedá vymluvit nic. Jen jsem měla strach, co kdybychom porodili Marečka, to by asi musel mít přezdívku Nina :o)
Předchozí