Přidat odpověď
Tak u nás to tak je... ve skutečnosti.
Manžel po návratu (nebo ráno před odchodem) klidně i myje nádobí když je potřeba, jde ven s kočárem, kvítka jsou čistě jeho starost, ty neřeším vůbec. Když tu mám kamarádku na návštěvě, klidně nám (všem) něco ukuchtí. Vaří mi čaj (když vaří sobě, proč by neudělal i mně), maže mi k snídani chleba (když už maže sobě, proč nenamazat jeden dva navíc), když já jsem pryč, vypere prádlo.
Je to vzájemný. A myslím, že to ani jeden necítíme jako povinnost. Ale proč to neudělat, když můžu?
Předchozí