Jedna zkušenost z humanitního spektra: Z mého pohledu je dost velkým problémem vysokých škol současný počet studentů. V roce 1997 kdy jsem začala studovat nás na obor brali 25, o deset let později minimálně o sto více. Pedagogové, zvláště ti starší (ale nejen ti) si s tak razantní změnou neuměli poradit, nejenže museli měnit koncepci výuky, protože jinak se přednáší malým skupinkám kde každý zná každého a jinak se promlouvá k anonymní mase, ale ani si nevěděli rady se zkouškami. Ve skutečnosti se zájem o obor nijak nezvýšil, berou v podstatě všechny. Opravdový zájem má stále pouze těch dvacet lidí, které nabírali původně.
Slyšela jsem, že stát usiluje o to, že v budoucnu bude mít 50% lidí VŠ. Nechápu čeho se tím docílí. Naroste počet studentů, co studují VŠ jen proto, že ještě neví co by tak jako chtěli dělat. A co takhle pracovat?
Jenomže to by chtělo, aby studium na VŠ byla opravdu makačka a ne jenom prapodivná strategická hra "na proplutí" (bohužel, přesně takto to na FF často vypadá). Pak by se totiž pracovní proces nejevil jako špatná alternativa. Tak např. na medicínu podle mne mnoho lidí nechodí jen tak uvažovat nad smyslem života...
Předchozí