Přidat odpověď

aggie, jak tu čtu, co psaly holky, - osobní zkušenost nemám, už na ni nemám ani kuráž, navíc jsem prostě srostlá, velká rodina je tady a ač to popírám, když o tom můj o dost starší manžel mluví, jj. jsem srostlá s rodiči, sourozenci, hromadou příbuzných, s jazyky taky nic moc, máme tu dobrou práci, ale někdy jsem tak otrávená z obecnýho klimatu tady, že bych šla zítra do srubu na Aljašku.

Manžel se mi směje a sám je stejný, navíc - já se občas i domluvím (když mne škrtí, nebo padám hlavy), on ani po letech studia, prostě důvody proč zůstat převažují

ale líbí se mi HOLEK názory v tom

odjeď - ne na dovolenou, tak si představuj, že napořád, zpátky do Čech, uvidíš sama, jaké ty pocity vůči manželovi i tomu, jak je tady, budou. To mi připadá rozumné a reálné a myslím, že 14 dní je málo. Prostě uvidíš.



JINAK se mi hodně blízká příbuzná a kamarádka aktuálně stěhuje do světa ale jinam,
pak mám kamaráda, - obyvatel GB odešel sem za láskou a je šťastný a na Čechy nedá dopustit (dodnes se nesmířil s tím, že se ho poštovní úřednice neptá jak se má )) a neusmívá se atd), kamarádku, co žije v Londýně, jinou v Irsku - obě jsou spokojené, ta v Londýně má ale super práci (potvůrka má jazykový talent), ta v Irsku je u příbuzných (ale taky pracuje - podobně jako ty, jen ten start byl snažší), takže Tvoje problémy vlastně nemusely řešit, ale shodly jsme se na jednom, podstatný je to, kde je to DOMA. Třeba v souvislosti s partnerem nebo se vzpomínkami nebo s rodiči, jenomže právě tohle všechno je zrádný a mate, dokud se člověk nevrátí.