Přidat odpověď

Ze školky jsme jeli na nákup, zaparkovala jsem v garáži, normálně otevřu dveře a mladší dceři rozepnu pásy, děti si vystupují samy... ale měla jsem v nákupu věci, které nutně musely rovnou do mrazáku, takže jsem otevřela dveře od auta, do toho vylezl syn, něco po mě chtěl, já bafla tašky s nákupem, šla jsem vybalovat nákup. Syn si šel hrát, já začala dělat oběd... a protože děti byly děsně zticha. šla jsem je zkontrolovat. A našla jsem jen syna - dcera řvala připoutaná v autě v garáži. Byla tam asi deset minut?

Souhra úplně pitomých náhod. Prostě jsem jí neodepla, protože jsem v tu chvíli řešila synovy požadavky a pak už jsem na to zapoměla - vždycky jí pásy rozepínám jen jak otevřu dveře od auta a je už to taková rutina, že nad tím vůbec nepřemýšlím - takže jsem pokračovala v tom, co obvykle dělám a nedošlo mi, že jsem nějaký úkon přeskočila.
Synovi, který se ještě zouval a něco dělal v garáži dcera řekla ať jí nechá na pokoji, byla vzteklá že jí nejdou pásy rozepnout a syn si to přetlumočil tak, že prostě malá trucuje a tak se jejím osudem nevzrušoval. A zabouchnul za sebou dveře od auta, takže její následný řev nebyl slyšet. Já lítala jak hadr na holi, protože předobědové návraty ze školky jsou vždycky stres - děti jsou unavený, hladový, protivný, musím kmitat.

Doufám, že bych dítě nikdy nezapoměla delší dobu, zvlᚍ v podmínkách, které nemůže přežít - ale dítě v autě jsem teda zapoměla (doma, v garáži, když nebylo vedro, jen na deset minut).