Přidat názor k článku Na svět jsem přišel brzy

Pročítala jsem si vaše zkušenosti s vojtováním a něčím taky přispěji. Jsem maminka nedonošeného chlapečka (28. týden těhotenství), v nemocnici po narození jsme byli 10.týdnů a bylo to zatím to nejhorší v mém životě a ponesu si to v sobě asi celý život. Bylo to to nejhorší období, ale odnesla jsem si z nemocnice to nejkrásnější co jsem mohla. Je už to přes rok a jsme oba dva zdraví. Samozřejmě jsme také chodili na rehabilitaci, ale naštěstí jsme měli asi vzdělanou a osvícenou rehabilitační. Jsem zdravot. sestřička a taky jsem po ní chtěla hned cvičit vojtu. Všude píší, jak je skvělá, tak jsem si to myslela. Ale dostala jsem poučení, že vojta se má cvičit jen v jistých odůvodněných případech, že je velký omyl, když ho některé rehabilitační předepisují všem a třeba jen preventivně. Hlavně se na děti nemá spěchat. My jsme jen spravně chovali, nebo jsme cvičili hrou na míči, vše pomalu a v klidu a jakoby hrou, takže žádný stres. Taky proktikovala bobath terapii, která je o polohování dětí a taky nenásilná forma.
Jen jsem chtěla poukázat na to, že někdy je cvičení vojty opravdu asi trošku zbytečné a pomohlo by trošku se zamyslet a probrat vše z rehabilitační sestrou. Nepopírám, že vojtovka je potřebná, ale jen při některých diagnozách.