U nás se to stávalo jen v noci a ta 1,5 hodina byla jen jedinkrát. Ale ty noční děsy tomu dítěti prostě nemůžeš vyčítat, ty musíš přežít
. Já se ostatně taky nedivím, že dítě, které má kdovíjaký zlý nebo divoký sen a probudí do breku a vzteku, brostě brečí a vzteká se, dřív než se stačí zorientovat.
Za ty dva roky jsem nikdy nepochopila, proč se to stalo zrovna tehdy a ne jindy. Byly to příliš řídké události, nenašla jsem souvislost ani s denními prožitky, ani s únavou, prostě nevím. Naštěstí to odeznělo samo.