Přidat odpověď

Tak jsem nad tvým příspěvkem přemýšlela a došla jsem k tomuto názoru. Dospělí lidé se rozhodou že mají děti a tudiž se rozhodují i o tom, že je budou živit. Nepovažuju to za žádný speciální dar a to i přes to že si toho vážím. V času vejminku byla povinnost starat se o rodiče, dnes mají důchod. Kdybych nevěděla co z penězi, což podle popisu není tvoje situace, ráda bych jim občas udělala něčím radost. Pokud by se chovali způsobem jaký popisuješ, tzn. něco by si nárokovali, byla bych asi hodně nepříjemná. Pomohla bych v případě nouze, kdyby přišli o práci, snažili se najít jinou atp. .

Oni si vybrali svůj socioekonomický status, nestudovali (někdo tu psal, že byla jiná doba, nebyla, plno lidí studovalo a vzdělávalo se). Popravdě žádnou povinnost jim sponzorovat nějaký nadstandart bych necítila, stejně jako si nedovolím rodičům (mnohem movitějším než já) říkat o peníze. Doteď mi občas na něco přispějí, pomůžou mi, ale vyžadovat to? Na to si myslím nemají žádné právo a tím způsobem jakým to dělají už vůbec ne.