určitě to nemají všichni stejně
ale dost těch pocitů je shodných.
Jinak ten věkový rozestup určitě roli hraje, já sama jsem si takový přála (4-5let) ale zadařilo se dřív, dva a třičtvrtě, no a je to pro mě osobně dost zápřah. Neschopnost udržet myšlenku resp. neschopnost myšlenku opustit (Cimrman) společně s "vyhučenou/vybrečenou" dírou do hlavy.... Určitě záleží i na konkrétních dětech, existují povahy klidné a tiché jakož i povahy výbušné a zbrklé... matky mají také mnoho povah, no a konkrétní mix může dát klidnou a vysmátou matku s dětmi nebo vynervenou roztržitou matku s klubkem hadů... Něco ovlivnit výchovou lze, něco ne (třeba ta ubrečenost - jestli to umíš, fakt dej vědět, moc by se nám to šiklo). Další faktor je tatínek a jeho míra angažovanosti s potomky a taky bytové podmínky - přeci jen lízt na stropě ve 2+1 je kapku jiný než výběh přes dvě patra plus zahrada k tomu. Tím jsem jenom chtěla říct že i když máš v něčem pravdu, nesuď.