Přidat odpověď

No, tak u nás je to bohužel dost podobné ze všech stran. Moje mamka bydlí daleko, takže tam není vůbec o čem mluvit. Vidíme se tak 2krát do roka. Táta ten vůbec není jako děda. Ten dá dětem něco jen když musí a to jsou tedy narozeniny, svátky a vánoce. Jogurt pro kluky jsem si od něho mohla vždycky jen půjčit.

Ze strany přítele je to tak, že jeho rodiče bydlí vedle jeho nevlastní sestry a tak přesně tam mají její děti pečené vařené. Děti, ale má hodné. Nic si napřivlastňují a podobně a s našimi dětmi se mají rádi. I s jeho sestrou vycházíme dobře, ale prostě jeho rodiče mě přímo pijou krev. Je na nich jasně vidět, že naše děti jsou něco pod. Musíme se sami ozvat, jestli se můžeme s dětmi přijet podívat. Jinak by za náma nepřijeli nikdy a zase moc daleko nebydlíme. Dělají rozdíly i mezi našimi kluky. Hlavně jeho otec. Ten si mladšího nevezme vůbec. Ono to mají, ale asi jako tradici, protože i mezi dětmi dělali rozdíly, tak proč né mezi dětmi. Přitom, jak by mě to pomohlo, kdyby mi někdo občas vzal kluky ven a já si mohla odpočinou a nebo doma pořádně uklidit. Já se nikdy asi nedočkám toho, že by se mi někdo z rodiny nabídl s nějakou pomocí.