Přidat názor k článku Život př.n.d.

No, v podstatě jsem narážela na syndrom opuštěného hnízda, který nesporně existuje. Taky mě dost překvapila má sousedka, která, když jí odjeli její kluci (předškolák a školák) na týden pryč, dobrovolně si půjčila na celé odpoledne mého tehdy dvouletého synka. Divila jsem se, proč si neužívá volných dnů a ona mi řekla, že práci už doma udělanou má a teď je jí smutno ... Člověk si prostě zvykne fungovat jinak, v drsném tempu, protože děti ho přinutí. A pak je těžké skousnout tu změnu, když najednou drsné tempo není potřeba a ty už skoro neumíš nic jiného, než sloužit. Z mé strany je to tedy opravdu jen tušení a teorie, mám děti malinké.