Přidat názor k článku Život př.n.d.

Kohnova, já to mám paradoxně tak, že se nejlépe se vyspím, když dětem vyhovím. Kojit umím ve stavu hlubokého bezvědomí, naštěstí. Kolikrát se mi chce taky v noci čůrat, mám žízeň, nebo nedej bože i hlad (stane se) a asi bych nebyla úplně šťastná, kdyby mi někdo tyhle potřeby moc reguloval. Jasně, pít patnáctkrát za noc, nebo čůrat co půl hodiny do nočníku, to je už zlozvyk, ale takové to, že se malé batole v noci nakojí nebo předškolák dostane nad ránem žízeň, to beru jako normální potřeby, které prostě saturuju a neřeším
Moje intuice mi velí radši ve tři ráno vysvobodit ze zajetí výstřihu prso, než vysvětlovat osmnáctiměsíční dceři, že mlíko nebude... Koneckonců, ač si ráda a s oblibou postěžuju, tak to beru tak, že tohle období závislosti dítěte na matce trvá v poměru k lidskému životu stŕašně krátce. Vcelku je mi fuk, jestli budu v noci kojit do podzima nebo do jara, myslím, že až budou holky v pubertě a nebudou se ke mně na ulici hlásit, ještě ráda zavzpomínám, jak to bylo milé, když v noci přitiskly hlavičky na mou hruď

Ale jo, každý by to měl doma dělat tak, jak to cítí, jak to vyhovuje jemu a dětem. Tohle se nedá vyčíst z knih, lidi jsou různí a každý má jiné metody, jak ve zdraví přežít rodičovství