Přidat názor k článku Jak jsme rodili na Bulovce

Ahoj,
to s tou medikací hned od začátku jsem si občas zpětně taky říkala (podobně jako Ty píšeš) - ale na druhé straně se stejně tak mohlo stát, že by se porod právě kvůli medikaci a/nebo přílišným zásahům "zasekl" - obzvlášť kdyby mi je někdo vnucoval. Prostě člověk nikdy neví, co by bylo, "kdyby"... Ja vím jen to - a uvědomila jsem si, že je to pro mne důležité -, že takhle můžu "vyčítat" maximálně sobě, že jsem si třeba neřekla včas o nějakou urychlovací medikaci apod., jsem sama zodpovědná za své jednání. Ale kdyby mi něco vnutili a pak to třeba dopadlo jinak než jsem chtěla, nezbavila bych se zpětně pocitu, že mi to někdo "vzal z ruky", že rozhodli "o mne beze mne", hledala bych možná "viníka" a říkala bych si, jak skvěle mohlo vše proběhnout, kdyby mě nechali jak jsem chtěla... (Přesně tak dopadla moje známá v POdolí, strašně dlouho se nemohla vyrovnat s císařským řezem, o kterém byla přesvědčena, že k němu nemuselo dojít, nebýt zbytečných a předčasných intervencí lékařů.) Například kdyby mi na začátku bez ptaní dali léky a já bych si pak říkala, jaký to mohl bez nich být báječný přirozený porod, kdybych si je nenechala vnutit? Zatímco takhle, když mi nikdo nic nevnucoval a mohla jsem to zkusit "podle svého", byla to - samozřejmě v rámci možností - moje vlastní volba, nemůžu to na nikoho "hodit" (a ani nechci).
Příště bych už asi o tom urychlování pomocí medikace uvažovala trochu jinak a rozhodla se pro ně třeba dříve. Prostě zkušeností se člověk učí... :-) Zdraví Miriam