Přidat odpověď

Cítím to do jisté míry podobně, akorát si opravdu nemyslím, že by žena byla vypočítavá - věřím, že to, co říká, opravdu cítí a je přesvědčena o své pravdě.

Jakože si nechávám občas "srát na hlavu", to je pravda - prostě vím, že na agresi nemá cenu reagovat agresí - takže se snažím to tlumit - ale jen do určité meze. Ale pak následuje náraz. Skutečně v ní teď vidím stále víc její matku. Jedná se o snad až patologickou paličatost. Neschopnost přistoupit na kompromis.

Tereza: Ano, chyba v komunikaci je určitě. Jenže tady už jsem taky s rozumem v koncích - když se to snažím řešit konstruktivně, dozvím se nakonec, že ji "poučuju", "mám vždycky pravdu" apod. Někdy si říkám, jak zpívá Nohavica, že bych ji snad měl dát pár facek (ač to naprosto, ale opravdu naprosto proti mému naturelu). Ale asi dvakrát nebo tříkrát jsem na ni zvýšil hlas a ona okamžitě couvla... jenže mě to nepřipadá jako dobrá strategie - kdo umí víc řvát, kdo má větší sílu... - hlavně ne před dětmi - co si z toho odnesou do života? Ale fakt si připadám jak totální vůl - ještě před měsícem jsem ženě objednával z USA kabelku (jenom poštovné stálo 50 dolarů), protože si takovou přála...