Přidat odpověď

Aloisi, to je právě ono. Ta psychologie. Mám známé, žena celé roky terorizovala (ona to nechtěla, to je prostě povaha), celou rodinu, všechno muselo šlapat dle jejího. Velmi dobře znám jejich děti, terorizuje dosud, už jen ty děti, ale přesto mne zamrzí, když mi to líčí, jednu dobu jsem je neměla ráda, kradly mi mámu. Prostě, když měly problém, jely za mojí mámou vypovídat se a v té době jsem měla pocit, že mají všechno a mou mámu navrch. No holt puberta.

Jejich máma zabezpečila, vařila, starala se, kontrolovala úkoly, školní tašky a teplotu, ale dle tvrzení dětí něco jako zaopatřovací ústav, tady to pojede jak po drátkách, veškeré námitky se zamítají, najíst a spát, jdu žehlit. Pak známý potkal jinou, - a byl docela v šoku, ona si s ním povídala.... semlelo se toho hodně od té doby.

Ale, navštívili psychologickou poradnu, když se to řešilo. A protože manžel chtěl odejít a nechtěl, tak to prostě za ten pokus asi stálo a psycholožka byla žena, shrnula celý problém do věty "no jo paní, vy jste se moc obětovala pro rodinu".

Pokud to někomu připadá nesouvislé, omluva, ono to souvisí.