Přidat odpověď

Tak teď tímhle příspěvkem jste mi celkem potvrdil povahu mého partnera. Alespoň částečně. Doteď mi přišlo, že jste mu podobný, ale teď, z toho "Já sedím 12hodin na prdeli a nemám na to jí obejmout (přibližně tak jste to napsal)", jste mi ho připomněl. Taky jsme měli krizy nedávno a naštěstí jsme z toho venku a nebýt dětí, tak spolu nejsme. Už jsem chtěla odejít (krize byla dlouhodobá, ubíjející, zničující), ale když jsme si promluvili, tak řekl, že o děti nechce přijít, tak že to prostě musíme zkusit ještě snad naposledy. Povedlo se. Získala jsem sílu a můžem "šlapat" dál. Můj muž je dosti podobný zřejmě vám, ale žena prostě potřebuje od přírody tu lásku cítit. Ať makáte, jak chcete, tak stejně tu lásku potřebuje. Lidi okolo mě, mě vnímají jako vyrovnanou, klidnou osobu, ale věřte, že zahnaná hádkou do kouta, jsem řvala na muže takové věci, že by vám z toho možná šla hlava kolem . Ještě byste říkal, jakou hodnou máte ženušku . Jeden z vás asi musí začít být nad věcí a vést váš vztah k dobrému. U nás mi přijde, že jsem dost dostala sílu já. O pusu si řeknu, když přijde chlap z práce, jinak bych se nedočkala a on mi jí moc rád dá. Všechno vysvětluju, neurážím se zbytečně, snažím se být nad věcí, jeho blbou náladu rozdýchávám a neskáču do hádek, jako dřív. Není to tak, jak jsem si to představovala, že to v životě budu mít, ale za ten klidnej rodinnej život to stojí.