Přidat odpověď

Ja nevim. Chapu tvuj pohled, je jasne, ze se strasne vsemi silami snazis, ale mozna taky tak trochu chaou tvoji zenu.

Z tvych prispevku mam dojem, ze to hlavni, co rodine davas, jsou penize. Jenomze penize NEJSOU vsechno. Ano, pomahaji, ano, usnadnuji zivot a ano, neda se bez nich zit.

Ale pritomnost a zajem partnera a rodice v zadnem pripade nenahradi.

Mozna mam trochu zaujaty pohled - sama jsem si tim s partnerem prosla - podnika a ja byla doma s detmi. Ne ze by toho zneuzival (to bychom spolu uz nebyli), ale dobre si pamatuju ten pocit, jak mi bylo, kdyz jednu dobu sklouzaval do stereotypu "ja vas zivim, tak se starej". Na jakoukoli zminku o penezich jsem potom byla uz naprosto alergicka - rvala jsem na neho, ze on nas sice zivi, ale jen diky tomu, ze JA delam vsechno ostatni - za coz si zaslouzim uplne stejne uznani. A taky si dobre pamatuji ten neuveritelne frustrujici pocit, ze ac dru (v domacnosti) jako mezek, nikdy to zrejme nebude dost dobre - neb z toho nebudou ty vsemi opevovane a milovane penize (ano, situace byla vyhrocejesi a me nazory extremni - navic manzelova rodina je hrozne na prachy).

Tvoje zena PRACUJE. Dela odpovednou praci - ucitelku, stara se o deti atd. Nemyslim si, ze by delala malo, nemyslim si, ze by ji palilo dobre bydlo. Je jasne, ze jako ucitelka proste nikdy nebude mit penez tolik jako nekdo, kdo podnika (coz je dost mozna primo nemravna chyba nasi spolecnosti). A podle me je tezka rana pod pas ji to predhazovat. (Neshazuji tvoji praci, mam manzela podnikatele a dobre vim, ze to rozhodne neni tak, ze by litali peceni holubi do pusy.)

Ustali jsme to tehdy komunikaci a mym castecnym uvazkem - kdy se ale on staral o deti - tzn. zadne babicky, zadna chuva... pekne si tatinek "vyzral" tu druhou stranu. Protoze vydelavat penize je hezke, ale zvlast v podnikani (pokud se vam dari) si muzete do urcite miry vybrat, co budete delat a co ne. Pri peci o deti tohle neni mozne. Zjistil, ze to starani se o deti neni az tak "easy" jak si puvodne myslel, ze u deti mnoc prace neudela (jak si to pred tim blahove maloval). Ja se dostala mezi lidi a zacala znovu delat praci, ktera me bavila.

S manzelem jsme si nakonec ujasnili, ze nas vztah, spolecny cas a deti jsou dulezitejsi nez penize. Nez vetsi byt, tisic krouzku pro deti atd. Jasne jsem manzelovi vysvetlila, ze CAS, ktery nam dava, je pro me nejvyssi hodnota.

Podotykam, ze u nas nikdy nenastala extremni situace, ze bychom museli oba drit od nevidim do nevidim, abychom meli na zakladni potreby. Uvedomuji si, ze takovi lide (bohuzel) jsou a neni jich malo. Nase financni situace nam ale dovolovala dat cas na prvni misto pred penize. Nejsme milionari, s timhle pristupem nikdy nebudeme. Nehromadime majetek a nejezdime na drahe dovolene. Uskrovnili jsme se. Ale jsme takhle stastni.