Přidat odpověď

Aloisi, pokusím se ti dát ještě jeden pohled na to co jsi napsal o svém manželství. Ano, Chvála svaté lásky je opravdu krásná kapitola v Bibli, ale jak jsi tam sám četl je napsáno, že láska nehledá svých věcí. Pokus se tedy zapomenout na to, co jsi pro rodinu udělat ty a pokus si představit, co to pro tvou ženu znamená. Každý člověk má potřebu lásky a každý člověk ji přijímá jiným způsobem. Těch způsobů je zhruba pět - pozornost, skutky služby, dárky, slova ujištění a (teď mi to úplně vypadlo č.5). Každý člověk má rád, když se k němu mluví všemi těmito druhy jazyky lásky, ale pouze jeden je pro něho nejdůležitější a dáváš mu tím jistotu, že ho stále miluješ. Tak např. můj primární jazyk lásky je pozornost. Mám ráda, když si na mě manžel udělá čas, popovídáme si, prostě jsme spolu - to mě opravdu dělá šťastnou a cítím se milovaná. K mému manželovi zase mluví skutky služby- on je šťastný, když mu někdo při práci pomáhá, je to pro něho hodně důležité, naplňuje ho to. Kdyby mi manžel nosil domů každý den kytku, tak by mi to sice radost udělalo, ale když by mi nedal tu pozornost, tak bych měla pocit, že je to nějaká náhrada, třeba za ten čas, který mi nedává. Měli jsme s manželem taky jedno období, kdy on přád pracoval a já jsem po nějaké době měla pocit, že vedle mě je úplně cizí člověk. Je krásné, když chlap vydělává peníze, ale je čas na práci a je čas na rodinu a ženu.
Jakým jazykem lásky mluví tvoje žena? Třeba je to taky pozornost a ona je po citové stránce úplně vyprahlá. Zavzpomínej, co dělá tvojí ženě největší radost, kdy se cítí šťastná. Třeba jsou pro ní nejdůležitější dárky - cítí se šťastná, když je obdarovávaná? A nebo jenom potřebuje slyšet, že si jí vážíš za to , co všechno zvládá - děti, rodinu, úklid, práci, kroužky - to jsou slova ujištění.
Stojí to za to, napňovat citovou potřebu druhých, protože když to neděláš, tak i kdyby ses rozkrájel, ten druhý s tebou šťastný nebude