Přidat odpověď

Nechce se mi číst celá diskuze, zareaguju ale na jedno - žena sama říká, že tě nemá ráda, že k tobě nic necítí. Je to opravdu přesné pojmenování jejího stavu? Nemůže se stát, že tě třeba bytostně nenávidí, jsi jí nepříjemný, příčí se jí s tebou mluvit? Zní to hrozně, ale moje mamka byla ke konci svého druhé manželství na tom stejně. S manželem nemluvila, protože jí to bylo odporné, jakákoliv komunikace skončila hádkou, všechno si radši udělala sama, než aby řekla manželovi (to, že pak kefrala, že nic nedělá, je samozřejmé). I s tou čínou si dovedu představit, jak to bylo - manželka měla vymyšlené polední menu, nakoupené suroviny, už se chystala (byť naprčená) jít vařit, načež v kuchyni objevila svého chlapa, který se jí ani slovem nezmínil o tom, že chce dneska dělat oběd sám...
Situaci ti nezávidím, doufám, že ji vyřešíte tak, ať jste spokojeni oba dva. Jenom ještě něco - mamčin druhý manžel od nás odcházel se slovy, že on se bude mít vždycky lépe než ona, víc peněz, ženské se o něj poperou. Mamka zůstala s 12 000 na tři lidi, velice brzo si ale našla přítele, se kterým je už sedm let. Její manžel dělá samé noční, aby si vydělal víc, než propije a ženskou nemá, protože ho žádná nechce.

Já sama jsem kdysi dávno, jako pubertální dítě, chodila s jedním milým klukem - dělala jsem na něj oči asi dva roky, než jsme teda spolu začali chodit Láska to byla veliká, ale během jednoho týdne se ve mně něco slomilo a já jsem nebyla schopna se na něj podívat, jak mi byl odporný. Nic mi neudělal, snad jsme se ten týden ani neviděli, neumím to vysvětlit, ale kdybych ho mohla zatlouct kladivem do země, udělala bych to hned, jakkoliv se mi kdysi líbil.

Takže ještě jednou - přeju hodně štěstí!