Přidat odpověď

A mohlo by třeba manželce pomoci, že byste si vzal děti a odjel s nimi třeba někam na víkend? A nebo naopak, že by si ona odrazila nachvíli od vás všech? ...myslím, že toho má hodně.

chápu, že i vy. Taky je mi někdy manžela líto. Je to stejně dobrý táta a manžel jako vy a většinu roku jedeme perfektě, jen pak na mé dolehne únava. Žijeme 600km od rodiny, jsme tu za manželovým pracovním projektem. A někdy se ve mě nahromadí něco nedefinovatelného a toužím nachvíli být jen sama se sebou. Jen ale zaklapnu dveře, už je mi líto, že za těma zavřenýma dveřma budou mít beze mé spoustu zábavy i bez toho že právě nemají navaříno ani uklizíno ani je nestresuje nevyžehlené prádlo. Ale jsem sebetrýznitelka a tak jdu na pár hodin někam si sednout, přelouskat néjakou hodně brečící knížku a nebo do kina a nebo se rozhodnu jít si něco koupit a pak skončím v Baumaxu páč hledám něco co by manželovi udělalo radost, něco čím zutulním náš domeček a pak koupím nějaký malý dárek klukovi a už se jich zase nemužu dočkat. Uklidním se a zjistím, že nic není tak horké a že práce nemá nohy a tak neuteče a že s úsmévem na líci nám jde i nemožné.
...a pak si taky říkám, že chudák manžel, má v práci tolik problému s projektem, jak příjde domu, plní rodičovské povinnosti zpravidla na 1* a pak tam najde ještě mě jako hromadu neštěstí. Ale je to asi takový kolotoč já se pak zase snažím být perfektní, páč vidím, že on se taky moc moc snaží a? ...a to je možná ta příčina .