Přidat odpověď

Včera jsem byl tak hezky rozjetý a naštvaný (až se to zde mnohým nelíbilo), ale ulovilo se mi, tak jsem ráno byl schopný té "debaty" se ženou. Seděla, bez zájmu na mě koukala...

Takže teď je mi akorát blbě...

Já vím, že se lidé rozcházejí a děti to více méně nakonec nějak zvládnou (co jim také zbývá, že...)

Ale já svým dětem vždycky vštěpoval, že jsme rodina a to, že máme jeden druhého, je to nejcennější, co máme. Tak si nedovedu tak nějak představit, že bych jim měl najednou oznámit, že už rodina nejsme... a i když jim to neoznámím, tak to stejně brzy poznaj, protože já nějaké divadýlko opravdu hrát neumím...