Přidat názor k článku Život př.n.d.

Kohnová, Norrro,
díky. Děti už chodí do školy a já teprve teď konečně bez výčitek zjišťuju, že středem mého vesmíru nemusejí být ony, ale klidně to můžu být já. Vím, že pokud máme doma mimino, připadá nám něco takového nemyslitelné, vždyť je to takové sluníčko, obětovaly bychom se mu celé. A když povyroste, máme pocit, že by to z nás udělalo špatnou matku a kdo ví, jestli ne i špatného člověka.

Jestli vám ale tohle období začíná spíš připadat jako ne úplně dobrovolné sebeobětování, radila bych začít mít ráda sama sebe a naučit děti, že já jsem stejně tak důležitá jako ony a jejich potřeby nemusejí být nutně důležitější než moje. A určitě se to týká i mého volného času nebo toho, že budou muset oželet stopadesátou hračku, protože teď si zase jen tak pro radost koupí něco maminka. Jednou to může dojít i tak daleko, že bez nich pojedeme na výlet Norrro, ten svůj jsem si užila stejně dobře, jak ty svou služebku
Když jsem před lety slyšela Veroniku Žilkovou a její teorii, že v rodině nejsou nejdůležitější děti, ale rodiče, nechápala jsem, jak si může něco takového myslet a ještě se odvážit to říct nahlas. Mockrát jsem si na ni za ty roky vzpomněla