Přidat odpověď

Aloisi:
"když se na sebe podívám, to se musím pochválit, nevypadám věru zle, správný chlapec, jak má být"


Promiň ale- zaráží mě pár věcí-
jako nejdůležitější vidím to, že ty svou ženu tak nějak nepovažuješ za živého člověka (s jeho přáními, představami o životě)- ale, podle toho co píšeš- spíš skutečně za součást domácnosti- něco, co když se "porouchá" dá se opravit opitím a sexem.
Neřešíš problém jako takový...
Víš, proč tě nechtěla?
Víš, jak by chtěla žít dál? Jaké má sny, co je jejím největším (splnitelným) přáním?
Chápeš vůbec, proč dmítla přestat chodit do zaměstnání (jestli jsme pochopila správně má VŠ a dělá v oboru)?
Nebo myslíš, že jí prostě "praskla nějaká elektronka" a k tomu, aby se dostala do situace, kdy jí vyhrožuješ vyhozením z baráku, došla náhodně a nepromyšleně?