Přidat odpověď

Mám naprosto stejné dítě, ale s tím, že byl vztekelj vždy a celý svůj první půlrok života prořval, takže zvládám, není to pro mě změna, ale že bych se s ním styděla chodit ven, to teda ne. Ať si myslí kdo chce, co chce...On je malej hodně dominantní povahy, takže vím, že ho musím krotit, aby mi nepřerostl, ale to že dítě jde doleva, když máma potřebuje doprava, mi přijde normální projev ročního dítěte, začíná si uvědomovat své já, že on chce, zkouší kam až může zajít. malej taky odmítá chodit za ruku, lítá jak splašenej, zdrhá, takže ho vypouštím v podstatě jen v oplocených hřištích...Mluvim na něj, vysvěluju, ale je ještě malej, aby to pochopil, proto si říkám, že musím ještě vydržet...Ale jsem ráda, že mám takové dítě, je sice rošťák, ale, mazlík a šikovnej a chytrej...Musím říct, že z ročních dětí, který člověk někde posadí a ony tam sedí dokud je nevezme, jsem nevorzní, přijde mi to divné. Můj syn je osbnost a tak je krapet rošťák a já jsem jeho máma a tak ho musím ukočírovat a ukázat mu tu správnou cestu a hranice za které odmítám jít....