Přidat odpověď

Odvádět pozornost, pořád mluvit a povídat, co vidíte, co kde je. Je to strašně únavné. A pak vypustit někde, kde je to bezpečné a nechat ho, at se realizuje a zkoumá.
Jinak ještě tady snad nepadlo tohle: Nemluvit s ním v záporech. Malé dítě tomu ještě nerozumí. Když chceš, aby něco nebralo, říct polož to. Mluvit s ním, co může, ne co nesmí. Např. chodíme po přechodu pro chodce, protože tam by nám auta měla zastavit blablabla a neříkat "nechod tady, tam jede auto". Oni ještě nevědí, co je opakem toho negativa a neví, co vlastně se v danou chvíli po nich chce.
Jednou nám starší chytil hysterák v nákupním centru, už byl unavený a vymyslel si něco, co strašně chce, ale ve skutečnosti chtěl akorát spát. A nějaká bába byla chytrá a pohrdavě nám (pochopitelně se jí nikdo neptal) radila, že mu máme dát na prdel. Tchýně byla pohotová a poradila jí, at dá na prdel sama sobě
U nás ty scény byly obvykle jen když už byl unavený nebo hladový. Jinak ještě to dítě Tě obvykle nevnímá, musíš nejdřív zajistit, aby Tě vůbec poslouchalo, popsat úplně jednoduše (co to jde) emoce a pak teprve až Tě poslouchá, zkusit vysvětlovat. ("Já vím, ty chceš doleva, chceš doleva", klidně to opakovat, a až Tě začne poslouchat, tak teprve říct, proč musíme vpravo).